GPC Králův Dvůr – cesta skrze sněhovou „nadílku“

3. 4. 2013

V sobotu 23.2.2013 jsme se i navzdory špatnému počasí, vypravili na turnaj GPC dospělých do Králova Dvora. Cesta proběhla bez větších komplikací. Zjistili jsme dokonce, že máme schopnost odtlačit auto myšlenkou. Jeli jsme v pěti – já, Dean Brabec, Michal Hubáček, Jakub Klubal a Robert Chalupecký, všichni členy MT Badminton Academy.

Míša hrál krásně. V prvním kole porazil na dva sety Vojtěcha Lambla z Hamru. V druhém kole pak narazil na jehnického Radima Dvořáka, který mu dal poměrně zabrat. Pokaždé, když jsem se podívala k jejich kurtu, měla jsem pocit, že kluci trénují „drivy“ a smeče. Rychlost byla opravdu vysoká a herní tempo vražedné. Kluci závodili, kdo z nich má drtivější ránu. Přesto Michal vyhrál v nastavení první set. V druhém Radim přitlačil a urval si jeden set pro sebe. Hubáček se však nevzdal a Dvořáka porazil. V třetím kole si Mišák asi usmyslel, že skončí. Měl tam Tomáše Krajču z SK Prosek. Tomáš Michala občas trénuje, takže dobře zná jeho hru. Sice to ze začátku vypadalo dramaticky – zápas byl ukázkou různých badmintonových „fintiček“, ale Michal na dva sety prohrál. Vypadl tak v čtvrtfinále.

Dean byl prostě úžasný – na cestě do semifinále pokosil všechny h(u)mry, kteří mu stáli v cestě. Když hrál tak jsem měla obrovskou radost, i když mě v prvním zápase poněkud vytočil. Utkal se se Zděňkem Štěpkou z Hamru. V prvním setu ho Dean docela v klidu porazil. V druhém začal Štěpka vystrkovat růžky a Dean bojovat sám se sebou. Radši jsem to klukům počítala, protože ty body se začaly podezřele kupit na špatné straně. Deaneček začal prohrávat a v momentě, kdy přišel první sporný míč, mě to naše střevo pěkně naštvalo! Věta typu: „Tak si ten míč klidně nech!“, se už nebude opakovat. Hráč si vždy musí stát za svým, když má pochybnosti dá nový míč, ale ne podkopávat sám sebe. V třetím setu pak Dean přešel na dlouhé podání a Štěpka neměl šanci. Dean si s ním dělal, co chtěl, až z toho byl soupeř tak zoufalý, že začal vybíhat dřív na příjem, ale co, jsme přece na „céčkovém turnaji“ L. Jsem ráda, že si pak Dean stál za všemi svými názory ohledně dopadu míčů. V dalším kole porazil na dva sety Ladislava Fuksu, kdy hra vypadala stylem: „ napijeme se, ne?“ a neustálým zdržováním. Dean se však nenechal rozhodit. Ve třetím kole měl našeho ex-hráče, Vaška Bláhu. V prvním setu se kluci ještě testovali, ale v druhém měl Dean jasno a mohl se připravovat na semifinále, kde čekal opět Tomáš Krajča, který nakonec skončil první. Dean běhal jak o život, ale zatím na Tomáše nestačil. Prohrál ve dvou setech, ale aspoň ví, co musí ještě zlepšit.

Bobík dostal losem do prvního kola Herberta Seiferta, s kterým zápasil na tři sety. V prvním setu si dal pouhých patnáct bodů, ale v druhém věděl, jaké zbraně na Herberta použít. Set byl jeho, i když s vyčerpáním všech sil. V rozhodujícím setu došlo na fyzickou připravenost, a tak byl Bob zašlapán do země svým soupeřem.

Kuba hrál v zápase proti Klímovi z Hamru. Soupeřili spolu na tři. V prvním Kubovi moc nepřálo štěstí a hodně míčů šlo mimo kurt. Začal bojovat sám se sebou a potápět se. Před druhým setem přišlo „napomenutí od rozhodčího“(mě :D). Museli jsme tu jeho „křeč“ odstranit. Kubík se pak rozehrál a válel jako obvykle. V druhém kole narazil na svou stálou „badmintonovou zkoušku“, Adama Volfa. Boj na tři sety. První kuba vyhrál s velkým rozdílem. V dalším ho Adam přehrál jen o dva body, ale Kuba vydržel a hrál dál. Zápas byl jeho. V nadcházejícím kole čekal Lukáš Myšák z Astry. Kuba s přehledem vyhrál první set, ale nevím čím to bylo, dál už si ani neškrtl. Lukáš Myšák nakonec vybojoval „stříbrnou medaili“.

V první kole narazil náš debl Hubáček a Klubal na pár Čechura – Král, který spolu normálně nehrává. Kluci nastoupili asi s příliš vysokým sebevědomím nebo za to mohla příliš defenzivní hra, protože první set prohráli. Od druhého setu začala nekonečná tahanice, chlapci se bodově stále doháněli. Navzdory neustálým výhozům, sehranější pár zvítězil, i když ve třech setech. V dalším kole pak čekalo naše „prokletí“ turnaje – Tom Krajča hrál s Péťou Mazúrem. Žádná modlitba nebyla vyslyšena a zkušenější pár si s „mlaďochama“ dělal, co se mu zlíbilo. Bodový rozdíl byl v závěru obou setů dost vysoký.

Bob s Deanem měli los dost ošklivý. „Round One“ – Sklář – Vodička. Pár, který spolu hraje už nějaký ten rok. První set byl poměrně vyrovnaný, ale v druhém už si chlapci z Hamru nebrali žádné servítky a kluky roznesli na kopytech.

Máte jediné štěstí, že jsem sebekritická, takže nehrozí, že byste tady museli číst rozsáhlé ódy na mou osobu. Moc jsem se těšila na mixa, který hraju s Míšanem, a na debla. Moje deblistka, Romča Čechová (SK Prosek), mi dala kopačky a já musela jet jako volná. Ve smíšené čtyřhře jsme vypadli, k mému překvapení, v prvním kole. Já jsem selhávala na příjmu a Míša zase na podání. Nějak nám ten den nesedl nebo jsme nebyli dostatečně pohlední na to, abychom pár Krásný – Krásná z Králova Dvora porazili. Prohráli jsme na dva sety. Plánovala jsem si, že singl, ze kterého jsem se odhlásila hned po příjezdu, strávím děláním fotek našich hráčů. Zádrhel nastal v momentě, kdy byl vyhlášen zápas Zimmerová x Karbanová. Já, „úžasně vytrvalá singlistka“, jsem se smířila s představou „lehkého“ proběhnutí. První set jsem si testovala protihráčku, což v překladu znamená, prohrála jsem docela rychle. Druhý set byl ve znamení odplaty a já soupeřku bez milosti prostřílela. Menší problém nastal před třetím setem. Jazyk jsem měla na tričku a ruka s raketou nechtěla držet nahoře. K tomu se ještě přidal hlad. Ošklivě jsem prohrála a opět se utvrdila v tom, že moje fyzička leží někde mezi nulou a mínus jedničkou. Debl jsem hrála s Terkou Cinkovou z Proboštova. Zase „tříseťák“. Po prvním prohraném setu, jsme se trochu herně poznaly a domluvily na strategii. Dokud jsme dodržovaly, co jsme si vytyčily, vše šlo jako na drátkách, ale ve třetím setu se nějak stalo, že veškerá taktika „šla do kytek“ a my vypadly.

Myslím, že v párových disciplínách je důležitá komunikace a jisté „napojení“ na svého partnera – pocit opory a souznění. Člověk cítí i větší odpovědnost za toho druhého a měl by se více snažit.

Závěrem můžu jen říct, že turnaj byl jedno velké dobrodružství. Snad jsme se jako tým zase trochu stmelili a kluci hráli moc pěkně.

AZ