Rozhovor s Jakubem Bitmanem: Strach není důvod něco neudělat. Strach je motivace udělat to o to líp.

5. 11. 2015

Dnes jsme pro Vás připravili rozhovor s Jakubem Bitmanem, několikanásobným Mistrem České republiky, který se během letní přípravy nešťastně zranil. V současné době je již po operaci a našel si tedy trochu času na malý rozhovor.

bitman2

Pověz nám něco o své letní přípravě a plánech, které jsi měl pro tuto sezónu?

Letní příprava trvala asi 10 minut, než jsem se zranil. Plán byl, že si udělám cca 2 týdny kondiční přípravy a následně odjedu do Irska na 2 týdny před MS v Jakartě. Po MS ještě trochu doladit kondici a plně se vrhnout do tréninku.

Jak došlo k Tvému zranění? Jaké byly Tvé první myšlenky?

Blbě jsem došlápl do nějaké díry. Noha do pravého úhlu, s prasknutím se vrátila do původní polohy. První myšlenky byly – tak a můžeš začít prodávat rakety, protože tohle je konec… Během chvilky se mi udělalo pěkně zle, takže si ani nepamatuji, jestli to nějak hodně bolelo nebo ne. Podle toho, jak jsem komunikoval, prý ano…

Jaká byla následná diagnóza?

Prvotní diagnóza byla těžký výron. Až po necelém měsíci, kdy se stav nijak výrazně nezlepšil a dostal jsem se do Centra pohybové medicíny mi bylo řečeno, že mám přetržený vaz v kotníku a že budu muset na operaci…

bitman3

Co bys dělal, kdybys zjistil, že se nebudeš moct vrátit na kurt?

To si nějak nedokážu představit, takže jsem o tom ani na chvíli nepřemýšlel. Už asi 10 dní po úrazu jsem byl na kurtě a trénoval alespoň z místa, chtěl jsem co nejdřív zpátky na kurt. Chtěl jsem odjet na MS v Indonésii a dělal pro to vše. Že nepojedu, jsem se rozhodl až ve chvíli, kdy mi pan doktor řekl, že vaz je utržený, asi 4 dny před začátkem turnaje.

Měl jsi dříve nějaký jiný sen než být badmintonistou? Třeba být hasičem? 😀

Chtěl jsem být Hašek, Jágr. Asi jako spoustu desetiletých v roce 1998. Co se týče povolání, asi jsem žádné vysněné nikdy neměl.

Přesto pokud by sis měl vybrat povolání nebo nějakou práci, která nesouvisí s badmintonem, která by to byla?

Taková, která by mě bavila a necítil bych se při ní, jakože ji musím udělat.

Jak probíhá Tvá rekonvalescence?

1. 9. byla operace a sádru mi sundali 27.10. Téměř sedm týdnů, kdy jsem nohu nesměl vůbec zatěžovat. Času bylo spoustu a často mě to dost ničilo a nebavilo. Měsíc jsem prakticky nemohl dělat vůbec nic. Nejdříve kvůli operované noze, poté kvůli drobnému chirurgickému zákroku na zádech, kde jsem měl čtyři stehy. Ještě než jsem se ale sádry zbavil, jsem si udělal malý výlet. Rozhodl jsem se vyjít o berlích na Sněžku. Cesta z Pece trvala i s pauzou na svačinku něco lehce přes tři hodiny, ale stálo to za to! I když jsem na vrcholu byl hodně vyčerpaný.

Nedonutilo Tě toto zranění začít přemýšlet i o životě „mimo badminton“? Jako třeba studovat?

Možná, ale spíše mě to donutilo se více starat o tělo. Studium je stále někde v mé hlavě, ale přiznávám, že by to bylo dost těžké se do toho zase dostat. Ale takové zranění si člověk nevybere, nenaplánuje. Kdybych se každý den bál, jestli si něco neudělám, nemá cenu vůbec sportovat. Strach není důvod něco neudělat. Strach je motivace udělat to o to líp.

Kdy se vrátíš zpět na kurt? Stihneš to do MČR nebo spíše do Play Off?

Už od začátku mám za cíl být ve formě tak, abych mohl bojovat o zlaté medaile na MČR.

Ve stejné formě jako předtím by směl být za jak dlouho?

Doufám, že co nejdřív. Musím říct, že na posledním turnaji před zraněním (EH v Baku), jsem se cítil velice dobře. Bude to těžké, ale motivace je.

 

Děkujeme a držíme Ti palce