Mojmír Hnilica jako vrchní rozhodčí v Riu!!!

23. 2. 2016

Jak to bylo, když jsi byl aktivní hráč. Hráči, když dohrají, pískají další zápas. Berou to jako trest za porážku. Pro tebe to tak nebylo, dělal jsi rozhodčího rád?

To je tak dávno, že se moc nepamatuji. A protože jsem nepatřil k nejlepším hráčům, tak jsem si asi zapískal dost. Ale nijak mne to nebralo.

S jakým cílem ses vydal na dráhu rozhodčího?

Já jsem si ji nevybral, byla mi vnucena, mohou  za to zejména pánové Sim a Patěk. Cíle byly postupné. Nejdřív jsem si myslel, že to je brnkačka, počítat do patnácti jsem uměl. A protože rozhodčích byl u nás nedostatek, dělal jsem souběžně dvě „kariéry“ – hlavního (umpire) a vrchního rozhodčího (referee). Když jsem byl v roce 1993 vyhozen od evropských zkoušek, řekl jsem si, že nejsme přece horší než nějací Dánové či Angličané,  a vzal jsem to víc vážně. Pak to už šlo jenom nahoru, a vlastně jako (zatím) jediný na světě jsem dosáhl na nejvyšší licence BWF v obou funkcích.

Co všechno jsi během těch …. let musel udělat pro to, aby si mohl letět do Ria jako vrchní rozhodčí?  

Asi 30 let…??? Tak nějak. Udělat bylo třeba hodně věcí, kromě znalostí pravidel a souvisejících předpisů samozřejmě získat příslušné licence na národní, evropské a poté i světové úrovni. Začalo to tím, že jsem byl kdysi na Mezinárodním mistrovství coby trenér a někdo zjistil, že umím trochu anglicky, takže mne posadili k ovládání výsledkové tabule. Tam mne zlanařil Petr Sim, absolvoval jsem příslušné školení a už se to vezlo. Po sametové revoluci mne předseda svazu Patěk poslal na první zahraniční turnaj do Bulharska, a tím začala mezinárodní kariéra. Ze začátku turnaje v okolních zemích, pouze s příspěvkem od svazu na cestu, poté Evropa a v roce 2005 China Open jako BWF referee.

Vrchního rozhodčího na návrh Sportovní komise BWF schvaluje BWF Council. Musel jsi nějak lobbovat za své zvolení nebo jsi prostě nejlepší a nebylo co řešit?

Lobovat jsem nemusel, měl jsem trochu štěstí, že řada starších rozhodčích odešla „do penze“, takže šance na nominaci byla dobrá. V tu chvíli jsem v týmu šesti kandidátů patřil k nejzkušenějším, určitě bych si ale netroufl říci nejlepší.

Bude to tvá třetí olympiáda. Jak se těšíš?

Těším se moc, nejen kvůli olympiádě, ale i do Ria. Už loňský testovací turnaj mne naladil… Bohužel na další sporty nebude asi moc čas.

Musíš se nějak speciálně připravit na svou roli vrchního rozhodčího?

Ani ne, je to pořád „jen“ badmintonový turnaj. Největší rozdíl je v hracím systému – skupiny. Bude více práce s přípravou hracího plánu a se začleněním požadavků na televizní přenosy. Ale hodně příprav leží na BWF, takže mám usnadněnou roli.

Mimochodem, na londýnských hrách tasil vrchní rozhodčí Torsten Berg černou kartu. Budeš ji mít připravenou?

Ta je v kapse vždy, ale doufám, že ji nebudu muset použít. Docela jsem byl rád, že mne Londýn minul.

Slovní napomenutí, žlutá karta, červená karta, černá karta. Takový je systém badmintonových sankcí. Už jsi někdy červenou a černou kartu použil? Komu a za co jsi ji udělil?

Osobně ne a ani mne to nemrzí. Ono se říká, že udělení karty někdy bývá spojeno i s jistým selháním rozhodčího.

Karty se někde fasují nebo si je kupujete?

Kdysi jsem kupoval pro svaz i Evropskou unii fotbalové žluté a červené karty a zajišťoval potisk loga. Dnes si je některé asociace nechávají dělat a rozdávají je rozhodčím při turnajích.

Kdo je vlastně enfant terrible světového badmintonu? Křiklounka Carolina Marín? Nebo čínští hráči, kteří si navzájem vypouští zápasy?

Dříve byli v neoblibě deblisté z Dánska a Anglie. Carolina mi popravdě sympatická není, Číňané (hráči) mi nevadí, spíše bývají problémy s trenéry, ale v poslední době to ujde. Skrečování a vypouštění zápasů je nefér, ale jako trenér to dokážu pochopit. Na vlastní kůži jsem to řešil jako vedoucí naší reprezentace na Mistrovství světa družstev, kdy Honza Vondra nechtěl hrát svůj zápas „do počtu“ v již rozhodnutém utkání a raději simuloval svalové zranění nohy.

Mimochodem, co si myslíš o dopingu? BWF s ním podle všeho poměrně dost neúčinně bojuje nebo jej, podle některých hlasů, dokonce v zájmu integrity kryje, jaký je tvůj názor?

To bych netvrdil, na každém špičkovém turnaji se provádí kontrola řady hráčů – viz nedávný případ Lee Chong Weie.

Nejlepší badmintonisté na hrách sní o zlatu. O čem tam bude snít vrchní rozhodčí?

Asi o tom, aby si nikdo neuvědomil, kdo dělá tuto funkci. To bude znamenat, že vše běží jak má.

 

 

 

zdroj: http://czechbadminton.cz/html/news/08/mcr08_mojmir.htm