Rozhovor s Kateřinou Mikelovou

14. 11. 2017

Kateřina Mikelová

Teprve patnáctiletá hráčka Sokol Meteor Praha Radotín získala na listopadovém Mistrovství ​České republiky kategorie do sedmnácti let bronzovou medaili ve č​tyřhře dívek.

Kačko, 3. místo na MČR U 17 let ve čtyřhře dívek je skvě úspěch. Navazuješ​ touto trofejí na úspěchy v mladších kategoriích nebo je Tvůj první větší úspěch? Jak si ceníš​ tohoto umístění?

Už​ ​před​ ​rokem​ ​jsem​ ​byla​ ​na​ ​MČR​ ​U15​ ​třetí​ ​ve​ ​všech​ ​disciplínách,​ ​takže​ ​to​ ​není​ ​můj​ ​první​ ​velký úspěch,​ ​ale​ ​přesto​ ​si​ ​toho​ ​velice​ ​cením,​ ​protože​ ​jsme​ ​byly​ ​s​ ​Nelčou​ ​Němcovou​ ​třetí​ ​v​ ​silné konkurenci.

Bylo právě​ MČR U17 Tvým vrcholem sezóny? Jako třetí nasazená hráčka turnaje jak ve dvouhře, tak ve č​tyřhře si určitě​ patřila do role favoritek, cítila jsi tlak z okolí? Jak se s touto zodpovědností vypořádáváš?

Ano,​ ​MČR​ ​U17​ ​bylo​ ​vrcholem​ ​moji​ ​sezóny.​ ​Nevím​ ​ jestli​ ​jsem​ ​mezi​ ​favoritky​ ​vyloženě​ ​patřila​ ​herně, ale​ ​podle​ ​žebříčkového​ ​postavení​ ​asi​ ​jo.​ ​Nevím,​ ​jestli​ ​to​ ​byl​ ​spíše​ ​tlak​ ​z​ ​okolí​, než​ ​že​ ​jsem​ ​si​ ​ho​ ​na sebe​ ​vytvořila​ ​sama.​ ​Nesetkávám​ ​se​ ​s​ ​tím,​ ž​e​ ​bych​ ​bývala​ ​v​ ​roli​ ​nasazené​ ​hračky​ ​nějak​ ​často,​ ​takže se​ ​zatím​ ​spíš​ ​učím,​ ​jak​ ​se​ ​tím​ ​vypořádat.​ ​Snažím​ ​se​ ​na​ ​to,​ ​že​ ​jsem​ ​nasazená,​ ​nemyslet.

Který zápas byl dle Tvého názoru nejtěžší? Kvůli ​čemu, poněkud překvapivě, nevyšel zápas ve dvouhře dívek? 

Nejtěžší​ ​byl​ ​pro​ ​mě​ ​zápas​ ​ve​ ​dvouhře​ ​dívek​ ​proti​ ​Kačce​ ​Valentové​ ​z​ ​Pardubic.​ ​Ten​ ​zápas​ ​jsem nezvládla​ ​hlavou.​ ​Nebyla​ ​jsem​ ​schopná​ ​vyhnat​ ​z​ ​hlavy​ ​špatné​ ​myšlenky​ ​a​ ​už​ ​po​ ​odehrání​ ​prvního míčku​ ​jsem​ ​prohrála.​ ​Kačka​ ​hrála​ ​dobře​ ​a​ ​soustředěně​ ​a​ ​já​ ​jenom​ ​zbytečně​ ​vyhazovala.​ ​Ani​ ​jsem​ ​si nevěřila​ ​a​ ​to​ ​myslím​, ​byla​ ​ta​ ​největší​ ​chyba.

Otázka na závěr, ve stručnosti, kde se vidíš​ za 5 let? Jak z pohledu badmintonového, tak i běžného života?

Pět​ ​let​ ​je​ ​celkem​ ​dlouhá​ ​doba.​ ​Ráda​ ​bych​ ​stále​ ​i​ ​za​ ​pět​ ​let​ ​hrála​ ​badminton​ ​a​ ​dosahovala​ ​stejných​ ​či lepších​ ​výsledků​ ​jako​ ​teď.​ ​Také​ ​bych​ ​se​ ​mohla​ ​věnovat​ ​trénování​ ​malých​ ​děti​ ​v​ ​našem​ ​ ​klubu.​ ​V běžném​ životě​ ​bych​ ​se​ ​ráda​ ​věnovala​ ​studiu.

Děkujeme za rozhovor a držíme palce, ať​ se Ti na dále daří!

KH